O koních a lidech
Etologie 6
O koních a lidech
Než na základě výsledků své úporné snahy naučit koně tradičně požadovaným či zcela novým dovednostem je začneme hodnostit jako chytrá či tupější zvířata ,zamysleme se krátce ,jak naše požadavky zapadjí do ,,evolučního programu života“zakotveného v koňském organismu.
Člověk a kůň vedle sebe žili jako samostatně živočišné druhy miliony let,přičemž se o sebe vzájemně příliš nestarali.Vyjma toho,že jeden,když se ještě nepokládal za civilizovaného ,čas od času přiměl druhého skočit ze skály,aby získal něco chutného a výživného do úst.Zálusk na využití dalších skvělých vlastností hbitých čtyřnožců člověk uspokojil před pěti tisíci lety, možná o pár tisíc let dřívě.Tehdy započal proces,který my lidé definujeme jako domestikační.(Jak tomu říkají koně,se doposud nepodařilo zjistit.A to ani také přední světové kapacitě na chování a komunikaci koní jako byl,či dost možná ještě je ,Jára Cimrman.)
Z našeho antropomorfického pohledu,kdy do chování zvířat promítáme vlastní lidské city a pocity,tíhneme k hodnocení některých druhů jako chytrých a inteligentních ,zatímco jiné oblasti jejich mozkových aktivit nepřeceňujeme.Psa tedy máme za chytrého ,protože pro nás udělá ,co nám na očích vidí,a naučil se spát na gauči jako strýček Pepa.Prase inteligencí příliš neoplývá,protože se rochní v bahně a nevkusně zapáchá,neboť není chopno základních hygienických návyků.Ovšem někteří majitelé koček namítají ,že pes je zvíře tupé,plnící pouze pokyny svých pánů,zatímco inteligentní a vznešená kočka si stále uchovává svůj punc nezávislosti.A prase též nemůže být tak ,,blbé“,když dokáže najít drogy v neviditelných skrýších dealerů,a nepatřičně zavání jednoduše proto,že mu v udržování vlastní čistoty člověk úspěšně brání svým pojetím jeho životních podmínek.Rovněž o koních se dočteme poutavé závěry,jak moc či málo jsou inteligentní a schopní plnit přání a požadavky svých lidských protějšků.Zvířatům je naštěstí vesměs jedno,cosi o jejich inteligenci myslíme my,lidé,kteří si svou,,inteligencí“a potíráním vlastní biologie pod rouškou nánosů kulturní zeminy možná způsobíme vymizení vlastního druhu povrchu zemského .Složitost problematiky inteligence jednotlivých druhů lze ve vší stručnosti shrnout do sousloví,že každé zvíře je natolik bystré a inteligentní,nakolik bylo evolučně třeba.
Chytrost nejsou žádné čáry
Nemáme důvod se domnívat ,že mozková činnost a ,,duševní práce“evolučně významně podléhala jiným tlaků,než přírodnímu výběru.Z toho lze usoudit,že pokud v určité chvíli,,chytrost“ přinesla byť jen o fous lepší přežívání a reprodukční úspěch než kupříkladu rychlé nohy,rozmnožovali se zdárněji jedinci s výkonnějším mozkem než pohybovým aparátem (měli na to klid,protože predátor honil atleticky založené koně stepí,zatímco intelektuálové dřímali po knihovnách ).V momentě,kdy další zvyšování duševních schopností již nevede k vyšší reprodukci (koňští intelektuálové pořádají symposia o nesmrtelnosti brouka v koblihách,ovšem nevšimnou si a neutečou hladvé šelmě),ztrácí přírodní výběr o duševní růst zájem a obrací jej účelnějším směrem Jednotlivé druhy jsou ve výsledku natolik,,inteligetní „,nakolik je pro ně optimální z hlediska přežití a úspěšné reprodukce.V tom si jsou dnešní druhy ve své inteligenci rovny,všechny obstály na jedničku.
Přednesli jsme zprávu o činnosti přírodního výběru,dalším bodem programu bude logicky vliv člověka,který se při prosazování svých potřeb pravidly přírodního výběru příliš nezabývá,ba dokonce nezřídka s větším,či spíše menším úspěchem neochvějně poroučí větru i dešti.Při pohledu na některá domácí zvířata se nemůžeme ubránit dojmu,že v porovnání se svými divokými či volně žijícími kolegy poněkud hloupla.Není pochyb ,že se život v zajetí a cílený výběr chovných kusů odrazil na výsledném chování příslušníků určitého druhu .Síla některých projevů ustoupila ve prospěch jiných .Je však otázkou,jsou-li domácí zvířata skutečně výrazně ,,hloupější“,nebo jim jen nedovolujeme myšlenkové pochody a kreativitu projevit.Vlivem domestikace na chování a duševní výkonnost zvířat se zabývá řada vědeckých pracovišť,podrobněji jsme tomu věnovali v počátcích tohoto seriálu.Až doposud hovoříme o inteligenci,aniž bychom definovali jak samotný termín,tak způsob,jak ji změřit.Myslím,že pro účely tohoto článku vystačíme s obecně chápaným a mlhavým vymezením tohoto pojmu a konstatováním,že ani u lidí není měření inteligence,respektive inteligenčního kvocientu,jednoduchou záležitostí a nemálo chytrých a vzděláných lidí si láme hlavu,jak jej jednoznačně a spravedlivě uchopit.Důležité je,že od přístupu,,jedné obecné inteligence“se přechází ke konceptu,,několika dílších inteligencí“(sociální,emoční,technická,apod.),které se člověku mísí a připadné nadprůměrné nadání v oblasti jedné s sebou zpravidla přináší ochuzení na jiných forntách Matematičtí géniové mohou propadat z tak zdánlivě prostých úkolů ,jako je vcítěníse do problémů druhých či řízení domácnosti.
Obdobně tomu bude i u zvířat.Jistě v paměti vylovíme koně,který přelstil nejdokonalejší bezpečnostní systémy zavírání stáje,zatímco jiný neotevřel ani dveře s vylomeným zámkem,ale za to byl lvem salónů.Koně odchování ve stejných podmínkách se mezi sebou liší v umu a úspěšnosti použvání drobných nuancí společenského chování-proto se tedy stávají právě zmiňovanými lvy salónů,zatímco druzí by pro svou neoblíbenost v kolektivu patřili spíše ke lví potravě.Emoce u zvířat patří dnes k hojně studovaným tématům.Spíše než obecnými schopnostmi toho kterého druhu bychom se měli při práci se zvířaty zabývat jejich individuálními rozdíly .Přestože po nich často chceme úkony a výkony na hony vzdálené jejich přirozené biologii,mohou být vzhledem k sobní různorodosti někteří jedinci schopni naše požadavky plnit,jedni lépe než druzí a několik snad dokonce i s potěšením z řešení nečekaných a složitých úkolů.
Co po mě chceš ,člověče?!
Tato otázka ční z očí,mnoha koní podrobených výcviku a výuce slušného chování,pojatého především z lidského úhlu pohledu .Je třeba si uvědomit,že člověk je ten člen páru ,který po druhém něco chce,a proto spočívá drtivá většina mozkové práce a jejího zhmotnění v praktickém postupu na něm,nikoli na jeho čtyřnohém partnerovi.Při jakémkoli setkání s koněm automaticky myslíme na svoje a většinou i jeho bezpečí.Stejně přirozeně bychom měli myslet i na to,jak koni co nejsrozumitelněji sdělit náš požadavek,a to nejlépe tak,aby jej i on považoval za smysluplný.Nemůžeme-li přes veškerou snahu a praktickou demagogii kýženou aktivitu z pohledu koně jako příliš smysluplnou seznat,přemýšlejme o to víc,jak mu ji vysvětlit.Usnadníme tím zejména práci sami sobě a ulehčíme i případnému špatnému svědomí,že jsme se ke koni nechovali zrovna korektně a přátelsky.Nepodléhejme provozní slepotě a vlastním automatismům a rituálům.Velmi výhodně je připravit si celý postup učení novým věcem předem,přičemž mějme na paměti osobnost a vlastnosti toho kterého koňského spoluhráče a všechny myslitelné zádrhele.Skutečnost pak samozřejmě bývá barvitější než naše přebujelé představy a podstatnou rol hraje také osobní zkušenost člověka,ovšem štěstěna přeje připraveným .Myšlenkové procesy mají tu výhody,že je můžeme provádět prakticky kdekoliv.Můžeme si jimi oživit nudnou jízdu tramvají nebo čekání u pokladny v supermarketu.Buďme také stetční,a nebojme se některé své plánované lekce s koněm předem vzdát či odložit na přiznivější dobu,pokud si ji nejsme jisti.Nenatropíme víc škody než užitku a ušetříme si případné zklamání,otrávenost koně či dokonce orožení života.Nesvěřila jsem teď papíru nic nového a převratného,ani neposkytla kuchařku,jak tyto zdánlivě jednoduché dobré rady převést do praxe.Příště se tedy od obecných úvah přesuneme zpět ke hmatatelnějšímvěcem a stavu poznání koňského chování,konkrétně ke způsobům a možnostem učení u koní.